váha: 72 - 71 - 70 - 69 - 68 - 67 - 66 - 65 - 64 - 63 - 62 - 61 - 60 - 59 - 58 - 57..... ? kg

výška: 175cm

Unavená přebytkem léta aneb když dlouho po něčem toužíte, může se pak stát, že když to máte, už to vlastně ani nechcete...

25. července 2015 v 12:55
Po dlouhé době píšu...

...myslela jsem, že už sem nic nedám, ale v hlavě se mi honí tolik myšlenek, že nevím, co s nimi. Je to jak ve včelím úlu. Pochybuju o sobě. Kdo jsem, co umím, co neumím, jestli dělám dobře. Co flákám a mám dělat naplno a naopak co dělat nemám a dělám to až moc. A o svém živote. Kam až jsem došla a jestli jsem se neměla vydat na rozcestích jiným směrem.
Jsem tam, kde před dvěma lety, kdy jsem si blog zakládala. Nejistá, zmatená, zamyšlená, pochybující.

Moc teď nejím. V horku to jde docela dobře. Dokonce mám každou sobotu půst. Nebo hladovku, chcete-li. O to víc ale piju alkohol. Říkala jsem si, že je léto. Parádní horké léto, na které se v únoru myslí nejvíc. To, horké léto, kdy si koupíte lehké slušivé šaty ve výprodeji za sníženou cenu, o to větší radost nich máte, večer si je oblečete a když vyjdete na ulici, podle pohledů okolí víte, že vám sakra sluší, jdete na párty, kde je mnohem víc kluků než holek, slyšíte pochvalu, jak dobře vypadáte, smějete se, je teplo, jeden drink za druhým, všechno se zdá být tak ideální...
A pak zjistíte, že každý druhý den máte kocovinu, že jste si koupila po deseti letech cigarety, v práci to flákáte, žaludek bolí, zase moc nejíte, nesoustředíte se, těšíte se, až půjdete spát a když jdete domů....pípne vám smska od kamaráda - "...je horko, škoda sedět doma, nezajdeme na drink někam pokecat?" A doma jste zase v jednu ráno.

A nebo taky někdy vůbec.

(Ale když už někde spím, tak ve vší slušnosti. Aspoň že tak.)

Co je to se mnou? Ještě nedávno jsem chodila každý den běhat. Plánovala dovolenou, polepšila si kariérně. Teď žiju jen okamžikem. Neplním sliby, na své nejbližší jsem protivná a většinu času trávím venku. Ráno se balím do práce s tím, že nevím, kdy přijdu domů. Strašlivě utrácím. Žiju létem. Přitom je to to, co jsem si vždycky přála. A když to mám, říkám si - vzchop se a uklidni se. V práci už si všimli, že nedělám věci pořádně... Myslím, že můj věčný úsměv, přátelská povaha, štíhlá postava a dlouhé tmavé vlasy (co se týče vzhledu, si teď věřím víc než kdy před tím) mi nemůžou pomáhat napořád.
Teď odjížím na víkend s kolegy na chatu. Ano, bude tam hodně mladých lidí, fajn zábava. Nevím, zda mám. Ještě jsem nerozdýchala kocovinu ze čtvrtka. Ale říkám si, že už naposled. A pak...pak už nikam.
Pak už se sakra musím srovnat.

Ale...já léto stejně tak miluju!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anorectic anorectic | Web | 28. července 2015 v 23:18 | Reagovat

Ahoj! Nechceš spřátelit?
A úplně chápu zmatenost, kterou prožíváš! držím palce :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama