váha: 72 - 71 - 70 - 69 - 68 - 67 - 66 - 65 - 64 - 63 - 62 - 61 - 60 - 59 - 58 - 57..... ? kg

výška: 175cm

Jak to se mnou vlastně je aneb můj názor na hladovku.

14. září 2013 v 22:35
Ahoj,

projížděla jsem vaše blogy a vaše spřátelené blogy a koukala jsem, jakým způsobem se která snaži zhubnout. Mnohé děláte velké pokroky, a to buď za cenu co nejmíň jíst nebo za cenu co nejvíc pohybu. Přemýšlela jsem, na kterou stranu bych se přiklonila víc a bohužel v tom jasno nemám. Když mám deprese a je mi smutno z celého světa, tak málo jím a moc necvičím. A když se zas dostanu do lepšího rozpoložení, snažím se jíst zdravě a jakš takš pravidelně, ale o to víc cvičit. Jen si myslím, že největší zlo jsou úplné hladovky, hlavně vícedenní. Pokud čtu, že se o to pokoušíte a fakt to dáváte, máte můj obdiv, ale spíš takový užaslý obdiv, jakože ono to fakt jde? Nepodporuju to, ale smekám.
Já hladovky držet nedokážu. Za prvé si myslím, že to není dobré hubnutí (nejde dolů tuk, ale jen svaly, takže sice rychleji štíhlejší, ale o to víc "rozkydlejší") a za druhé bych se v práci únavou a apatií nemohla soustředit ani dvě hodiny, bylo by mi všechno jedno a dlouho bych si tu práci neudržela. Nebyla bych tvůrčí, tak by mě prostě vyhodili. No, možná je to tím, že už mi není náct a moje tělo se už při jednom jídle denně začne třást, přijde zimnice, už zmíněná apatie a brnění prstů. V noci pak nemůžu spát. Je to asi podobné, jako když jsem kdysi byla schopná vypít jakékoliv množství alkoholu a klidně to míchat a ráno jsem vstala a šla na brigádu, jakože nic. Zato dneska jsem další ráno rozstřelená na půl dne jen z pár skleniček vína nebo piva.
Ale jinak je to každého věc, jak si hubne. Pokud mu to pomáhá a někam ho to posunuje, hlavně teda s váhou níž, tak je to jeho věc.
Když mluvím o hladovce, vzpomněla jsem si, jak v létě hodně cestovala. Při jedné z cest letadlem nastoupila slečna, která vypadala přesně tak, jak si představuju anorektickou holku, která už do toho spadla tak, že jí zřejmě už nebude pomoci. Nohy jak hůlky, třepala se, na hlavě pár blonďatých vlasů svázaných do copu, vytahaný svetr. Tiše a nesměle mě (anglicky, ale myslím, že to byla Němka) poprosila, zda bych ji pustila na její místo k okýnku. Chtě nechtě jsem ji musela po cestě sledovat. Nepřítomně koukala dvě hodiny před sebe nebo mhouřila oči, ale nespala. Všichni ostatní koukali na film, ona ne. Jak roznášeli pití, řekla si o colu light samozřejmě a když jí letuška dala dvě, pookřála. Pak nosili jídlo. Ona měla objednanou speciální bezmasou stravu. Když jsem viděla, jak si na předkrm (dva miniaturní trojúhelníčky melounu o stranách 5cm) bere příbor, jí to asi 15 minut a stejně to úplně nesní, začalo mi jí být opravdu líto. V hlavním jídle nabrala jen tři zrnka rýže a zbytku už se nedotkla. Podívala jsem se jí znova na nohy, a pak na ty moje. To byly proti jejím jako sloupy. Vzala si kartáček a šla na záchod. Nevím, jestli si dlouze čistila zuby nebo.... Když se vrátila, zakryla se dvěma dekama a i tak se třásla. Pak si objednala černé kafe bez mléka. Chtěla jsem jí něco říct, ale...co? Já navíc svoje jídlo snědla celé a musela jsem jí připadat až nechutná. Možná byla kdysi moc hezká. Měla jemné rysy ve tváři. Ani jednou se ale neusmála. V jejích očích jsem viděla jen osamělost, smutek a prázdnotu. Překročila práh, za který už chodit neměla. Chvilku jsem jí chtěla povzbudit, chvilku zas dávat rady....nakonec jsem ale neřekla nic... Jen jsem pak na ni musela ještě dlouho myslet.
Jak už jsem psala, je každé z vás věc, zda budete hladovět nebo to řešit jinak. Takže - dělejte si to jak chcete. Jen to prosím dělejte tak, abyste se aspoň ještě dokázaly usmát....
.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vivien. Vivien. | Web | 15. září 2013 v 9:13 | Reagovat

Hezký článek. Jednou jsem dosáhla váhy pod 40kg, ale už jsem prostě nežila, měla jsem hrozný denní stereotyp, chodila jsem jako tělo bez duše.
Možná byla nádherně hubená, ale máš pravdu... k čemu to je, když je tak utrápená.
Drž se:)

2 Nana Nana | Web | 15. září 2013 v 13:05 | Reagovat

Taky jsem měla tento problém... jediné, co jsem změnila bylo, že jsem začala jíst zdravěji a míň a jde to samo. Tak jsem na tom zůstala.
Té holky je mi líto... život není jenom o jídle a štíhlosti.

3 vitalife vitalife | Web | 15. září 2013 v 15:10 | Reagovat

Ahoj, krásny článok a úplne súhlasím s tvojím názorom, čo sa týka hladoviek- nepodporujem to. Kedysi som dokázala jeden deň vydržať len o ovocí a zelenine, dnes by som nedala už ani to.
Ten príbeh s holkou je smutný, ale je takých dievčat, žiaľ, viac a viac!

4 Kejinkitka Kejinkitka | Web | 15. září 2013 v 18:38 | Reagovat

Tak tak! Mne nejde o to "vážiť čo najmenej" a mať pol gramu svalov na sebe. Mne ide o to, cítiť sa "ľahko", zdravo, papať, čo môjmu telu prospeje a hýbať sa. Cítiť sa šťastnejšie, byť zdravšia. Nie sa týrať hladovkami. To si metabolizmus len zničíš! :)A čo sa týka príbehu - je smutné, že ani zďaleka nie je sama a čoraz viac je takých dievčat, cesty už niet s5 a ak áno, je veľmi ťažké sa tam dostať.

5 lea-thin lea-thin | Web | 15. září 2013 v 19:57 | Reagovat

Taky to tak mívám, že jakmile nejím, mám zabržděné myšlení a nejsem schopna pořádně pracovat. Snažím se moc nedržet hladovky, protože u sebe bych akorát riskovala nutkavé přejídání... radši jíst málo, ale pořád přece jenom jíst. Té slečny je mi líto, ale reagovala bych asi úplně stejně jako ty.... ono nakonec, co je všem ostatním do toho jak se stravuje cizí osoba? Ale vážně bych měla úplně stejná nutkání jako ty, to je prostě lidský. Mimochodem nechtěla bys spřátelit?

6 Anahell Anahell | Web | 16. září 2013 v 11:37 | Reagovat

Jé - moc děkuji za nabídku. Určitě se na tebe obrátím :)
Jinak tvůj článek mne upřímně skoro rozplakal. Ale asi bych se nakonec zachovala úplně stejně jako ty. Bála bych se, že by to ta slečna vzala nějak hodně špatně. A můj názor na hladovky...? Je to dobrý pocit po velkém přežeru. Ale udržela jsem všehovšudy jenom dvě. je to nebezpečné hlavně kvůli přežeru, který může nastat ještě ten večer nebo další den :/

7 Nana Nana | Web | 16. září 2013 v 14:37 | Reagovat

Tak není to nic hrozného, já chápu, že každý je nějak stavěný. Akorát jsem přibrala přes zadek a teď to nejde dolů na původní míry.

8 lea-thin lea-thin | Web | 16. září 2013 v 16:52 | Reagovat

Jo to znám! A nejhorší je když na tebe ještě mamka zahučí "hele tady maj medovník" néééé :D naštěstí jsem už doma a kafe se obešlo bez zákusku i sušenky i kafe.... :d taky si tě přidávám. Děkuji

9 Annie Annie | Web | 17. září 2013 v 2:11 | Reagovat

Já bych hladovky držet nedokázala. nikdy. ani v nemoci, ani třeba na Štědrý den, kdy půst drží mamka. Ne a ne.
A ohledně dívky z letadla.. Taky mám občas chuť něco říct.. Ale pak si to rozmyslím.. stejně by pár vět nic nezměnilo...

10 Katie Katie | Web | 18. září 2013 v 21:04 | Reagovat

Myslím, že hladovka by se neměla držet dýl než den-dva. Teda já bych to víc určitě nedala. Mám nízkej tlak a bála bych se, že zkolabuju. Ale tak je to každýho věc. Ten příběh s tou slečnou je smutnej, musel na ni být strašnej pohled. :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama