váha: 72 - 71 - 70 - 69 - 68 - 67 - 66 - 65 - 64 - 63 - 62 - 61 - 60 - 59 - 58 - 57..... ? kg

výška: 175cm

Proč to všechno...

24. srpna 2013 v 8:40
Kdo vlastně jsem? Na tuhle otázku hledám odpověď už dlouhé roky. Na povrch působím, vesele, silně a seběvědomě, uvnitř jsem hodně nejistá a neustále tápající, hledající své místo, svoje poslání. U ničeho dlouho nevydržím, docela lehce se nadchnu, ale málo co mě zaujme na delší dobu. Takže neustále bojuju s pocitem, že nic nedělám pořádně. Bohužel.
Stejně jako většina holek pro-ana životního stylu mám problém s jedním s rodičů. Problém, který se občas zdá už být vyřešen, do kterého se ale za měsíc, za půl roku spadne znovu, a o to víc to bolí. Nežiju naplánovaný život mou matkou. Slovo "zklamala" jsem slyšela nesčetněkrát. Tak často, že už jsem si jistá, že nic jiného neumím víc. Jednou jedinkrát jsem dostala pochvalu. A to, když jsem tehdy hodně zhubla, protože jsem kromě "zklamala" nechtěla stále poslouchat ještě navíc "tlustá". Jak jsem mohla tak rychle zhubnout, o to už se nikdo nezajímal. To, že jsem se cpala, jak nezavřená, nebylo nikomu divné. Tehdy jsem objevila kouzlo zvané mia a když si to zpětně uvedomuju, možná jsem i chtěla, aby na to někdo přišel. Nikdo se mě ale na žádnou hubnoucí radu tehdy nezeptal...
Pak uplynulo trochu času a já zase přibrala. Protože se mi dařilo jistou dobu naplňovat mými rodiči spředené plány, byl klid. Po nějaké době to ale opět přišlo. Tentokrát se dostala na řadu ana. Byla jsem tehdy odříznutá od peněz, a na právě najité brigádě v jiném městě dávali výplatu až po dvou měsících a já na jídlo prostě neměla. Pro tentokrát jsem pochvalu nedostala. Důvod byl přece jasný - to je kvůli tomu debilovi, co s ním chodí. Ať mi s ním hlavně neleze na oči...
Od té doby už v tom ale střídavě lítám. Mám období, kdy se mám pod kontrolou a kdy si řeknu, že jsou důležitější věci na světě. Období, kdy nade všechno miluju jídlo, vlastně hlavně vařím a jím (nejraději s přáteli) a pak dobu, kdy skoro nic nepotřebuju, možná jen se tak trochu nasnídat. Už jsem to zkoušela i přes zdravou stravu (dokonce bio), pravidelné cvičení, správnou životosprávu. Dlouhodobě to nikdy nešlo. Je to jak postavit kuličku na kraj důlku. Jak trochu zafouká vítr, ona se tam stejně zase skutálí...
Necítím se dobře. Potřebuju se cítit líp. A pomáhají mi v tom ubývající kila. Potřebuju se té zatěže zbavit. Co kilo dolů, to další hromada starostí pryč. Chci to odhodit jak pytel písku z letícího balonu. Škoda jen, že to nejde tak rychle. Začala jsem v květnu a už mám něco za sebou. Přibržďuje mě hodně to, že se ráda bavím, ráda někam zajdu a aby mi druhý den nebylo z alkoholu špatně, je třeba to zajíst. Taky nedávám hladovky, třesou se mi pak nohy, buší mi srdce a v noci nemůžu spát. Takže aspoň nějaké jídlo. Vždycky snídaně, postupem dne méně, pokud nikam nejdu, nikdy žádná večeře. A kdybych se nechala unést, musí pomoct mia. Na místo sebraných výčitek mi dá zpátky aspoň částečný pocit lehkosti, který mívám jen ráno, když se vzbudím. A taky mi dá to slabé hučení v hlavě, které mi jakoby zdálky říká - hoď starosti za hlavu, to bude zase dobrý...
Všichni hledáme způsob, jak být šťastní. Každý po svém. Pokud si někdo tento článek přečetl a navrhuje mi v hledání štěstí psychologa (třeba i s mou matkou), tak já už se o to pokoušela. Moje matka mi na to řekla - o co ti jde? Aha, vlastně, vždyť ty jsi byla vždycky ten největší chudáček...
Ne, mami, nebyla. Jen jsem moc potřebovala, abys mě někdy pochválila. A nevadilo by mi, kdyby se k tobě přidal i můj bratr, který na tebe tak moc dá. Stále doufám, že mě to pořád ještě čeká.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vivien-for-ana vivien-for-ana | 3. září 2013 v 2:24 | Reagovat

Moc hezky píšeš ...
a příběh je smutný ... :( ... ale jak jsi psala ty mně, bude líp ... uvidíš... jednou jsi dole jednou nahoře, život je houpačka, každá minuta našich životů je nevyzpytatelná... nic není zadarmo ... a nikdy není vše černé jak se zdá ... a uvidíš bude líp - foukne vítr a mraky na chvilinku ukážou sluníčko - pak se zas zatáhne a vše se bude sypat jak domeček z karet ... ale každá mince má dvě strany - i na tom špatném můžeš najít pozitiva (třeba i tam, kde bys je vůbec nečekala ...) a s některými věcmi se hold nic dělat nedá, tak se jimi neubíjej (tím mám na mysli vztah s maminkou - chápu, je to složité - ale když zatneš síly a řekneš si, že ti to prostě bude tak trochu jakoby jedno a upneš se na něco jiného, kde je reálné aby se dařilo, tak i ty budeš štastnější a postupně se to vylepší i s tvou mamčou (možná) ... zkrátka změň co se změnit dá a zbytek se neubíjej ... a ono bude lépe :)
Drž se holka ...
(tyjo, prolítávám ty řádky znovu a opravdu žasnu - ty jsi musela mít ve škole báječně napsané slohy - píšeš opravdu poutavě a čtivě ... )

2 vivien-for-ana vivien-for-ana | 3. září 2013 v 2:28 | Reagovat

a jinak to stou miou, cos mi psala ... souhlasím ... je to zkrátka něco jako závislost ... připadám si jak feťák ... akorát že nešňupu velké dávky koksu, ale cpu se žrádlem ... a ještě a ještě a ještě trochu .... A TEPRVE PAK, KDYŽ "USPOKOJÍM" V SOBĚ "COSI", mám šílené výčitky a MUSÍM USPOKOJIT V SOBĚ TO DALŠÍ "COSI" tím, že se zbavím alespon z části toho, co jsem do sebe narvala a přežívám dál s pocitem, že když jsem to zas posrala a tolika nezhubnu (nikdy se mi nepodaří ze sebe dostat vše), tak alespon nepřiberu ... "a od ted začínám znovu" - tuhle větu jsem řekla už snad milionkrát - jsem zvědavá, kdy slovo bude znamenat i skutek ... možná to bude už teď ... kéž by ...

3 vivien-for-ana vivien-for-ana | 3. září 2013 v 2:29 | Reagovat

a jinak, na rychlovku projíždím i zbytek tvého blogu --- a co jsem stihla zaregistrovat, tak máš ukázkové jídelníčky ... moc krásné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama